Závod, který od svého vzniku organizuje a řediteluje svým neuvěřitelně energickým způsobem Michal Horák, opravdu málokdo je schopen vymyslet a zařídit tolik zábavy pro druhé, si jistě i díky tomu, získává stále více příznivců ? díky!
Letos se kromě tradičních tříd závodu zúčastnila i třída 2,4M, která je mimo jiné vhodná i pro tělesně postižené jachtaře a jistě tak přispěla k jeho atraktivnosti. I když počty lodí nebyly tak oslnivé, závod to byl na konec července velmi povedený a to jak na vodě tak i na břehu (dokonce na obou březích )
S předpovědí Windguru pro oba závodní dny na jihozápadní postupně západní vítr o síle kolem 6 m/s a pod vedením zkušeného mezinárodního rozhodčího Marka Pavlovského se zahájilo sobotní závodění a to na pro Boleváku nezvyklé trati ve tvaru čtverce, jehož čtyři bóje objížděla každá ze zúčastněných tříd ( 2,4M, Optimist, Evropa, Pirát, Fireball) v pozměněném pořadí. Rozjížďky byly krátké a rychlé, lodě se i přes relativně malou trať, potkávaly poměrně málo, jen některým, zvláště Fireballům s tratí trojúhelník, dva karusely a třetí přes čtvrtou bóji do cíle, působila trochu problém s orientací. Co se týká průběhu, mohu mluvit jen za Firebally, šlo hlavně o souboj mezi mnou s Jirkou a Zippem s Jéňou. Své soupeře jsme hned od začátku znervózňovali naší neuvěřitelně širokou špičkou Made in Mary Kreyson, kterou nový anglický Winder nazvaný Lahůdkovec, stěží mohl přehlédnout a která patří FB 14427, jež jsme si pro tento závod dovolili nasadit a vyladit do špičkové formy. Naše souboje byli tak vyrovnané a na hranici možností, že jsme mnohdy fatálními chybami, včetně divácky velmi atraktivních koupelí (obzvláště ta naše s Jirkou byla super!!!), pouštěli do hry o nejcennější kovy i ostatní papírově nefavorizované teamy.
Nakonec se tedy v sobotu odjelo šest velmi solidních rozjížděk a přesto, nebo právě proto, že vítr se ne a ne chtěl stočit od jihu na slibovaný západ, byly jeho nárazy kolem 7m/s dosti účinné a tak i početné publikum právě probíhající akce na druhé straně rybníka, mohlo sledovat naše dovednosti.
Sobotní večírek stál rovněž za to, po celodenním vánočním menu, se venku, za tónů živé rockové kapely popíjelo opravdu dobře, mám pocit, že nakonec se snad všechny ty alko-nealko-světlé-tmavé a nevím jaké dobroty, kterými nás zásoboval Vodnář bar s kolegou Bernardem, vypily!
K mému velkému překvapení se všichni závodníci (včetně mě) a zúčastnění v neděli kolem desáté sešli na startu sedmé rozjížďky za podobných podmínek, snad jen trochu slabšího větru a méně dešťových kapek. Odjeli se čtyři plánované rozjížďky, v první jsme Lahůdkovce dostali, v druhých dvou jsme i přes průběžné vedení dojeli druzí, či po chybě na poslední ?bílé? dokonce třetí a náš závěrečný útok na první místo v celkovém pořadí skončil dírou v naší jinak skvěle jedoucí Marii, za kterou jsme sice nemohli, byvše v právu, ale která znamenala nutnost smířit se s druhým místem.
Závod to byl výborný a i když napřesrok nemůžeme zaručit alespoň takovouto kvalitu větru, za kvalitu zábavy bych ruku do ohně již dal, takže se koukejte polepšit (nejen) Bólisté